Když zhruba do půl roku od jeho koupě začalo být jasné, že koník má hromadu problémů, které nejsou malé a bývalá majitelka samozřejmě nekomunikovala zpět, stáli jsme před otázkou, zda si koně nechat i přesto, že pravděpodobně nebude sloužit k tomu, proč jsme si ho pořizovali. Drtivá většina lidí, se kterými jsem to konzultovala, mi radila, abychom jej prodali někam na rekreaci a pořídili si jiného koně, se kterým budeme moct makat. Lhala bych, kdybych řekla, že tato možnost nebyla na stole, ale nakonec jsem se rozhodla si jej nechat. Přišlo mi totiž najednou divné, že zrovna v našem případě by se prozřetelnost spletla a poslala by nám sem zvíře, které tu nemá být. (Každopádně nikomu nedoporučuji – vždy si při koupi udělejte vlastní rentgeny ideálně celého koně..) Ginosek je skvělý a nádherný kůň a pokud je alespoň v rámci možností v pořádku, tak je radost se na něj koukat, je radost s ním pracovat. Pomáhá mi lépe porozumět práci a rehabilitaci hypermobilnějších koní a nacházet zalíbení v běžných jednoduchých věcech jako je práce na vodítku v kroku, nebo společné procházky a hlavně jak i naprosto jednoduchými malými věcmi můžeme pomoci koním, když zrovna nemohou dělat klasickou práci. Držte nám palce abychom mohli co nejvíce rozvinout jeho potenciál a nepřerušovala nás zranění a problémy.